Anonymní
Řeka
slepá mapa
krajiny tvé duše
mlhavé obrysy
pár bodů z černé tuše
vnímám
řeky
mocný proud
se tiše
vlévá do mých
prudkých kdysi
Plynou plaše
rozpouštějí věty
derou se k moři
dolů
spolu zahynout
Protrhnou přehrady
pohltí souše
bezmocně čekám
čeká
..a ještě pro všechny, kdo prožívali tu ztrátu hodně osobně:
/Něco jako nekrolog živých??/
To ráno zešedl svět
namísto tebe
zbytek kávy v šálku
pláče i nebe
a doktor běd
má mě teď v péči
mám navíc tvou dálku
tíží a zebe
cítím se ničí
