Irnik Ovčarov
Uběhl celičký rok
Co nebylo mi přáno vidět tvou milou tvář
Šibalských očiček zář....
Nedělní oběd už není co býval
Prázdná židle vyčítavě zívá
Nezakrytou modří
Teskný rytmus cvakajících příborů vyvolává smutek
Slzy,jedna za druhou, kanou do talířů,
Jako podzimní déšť na louku povadlých květů
V šedi splývá den za druhým
Pomalu rozplýváš se v sen pouhý
