Marie Bukovská
Tady ti zasílám nějaké fotky, které jsem našla.
Je jich málo, ale o to větší je vzpomínka.
Vzpomínka na příjemného a milého kluka, kterým Míša bez pochyby byl. Takový milý blázínek ( v dobrém slova smyslu )
V životě jsem potkala hodně lidí, ale málo těch, co měli tak nezištné, přátelské a široké srdce.
Míšu jsem pár let znala díky Janě.
S Janou jsme začaly pracovat na Úřadu práce, staly se z nás dobré kamarádky a vlastně jsem byla u zrodu jejich vztahu. Věděla jsem, že jejich cesta nebude jednoduchá, ale měli se rádi. Vím, že i když jsem se tenkrát o tom bavila s Míšou, tak to nenesl moc dobře, schovávačky atd...
Jenže to spolu zvládli a dokonce spolu i bydleli.
Vždy, když se s Mišákem u mě zastavili nebo jsme někam zašli, tak jsme si užili spousty legrace. Michal byl velký srandista. Dokázal si dělat srandu i ze sebe, což u chlapa je to nelehké sousto.
Sálalo z něj takové příjemné teplo. Hned, když člověku něco bylo, uměl zvolit správná slova. Dokázal pomoct i když člověk neprosil. Je to těžké to vše vypodobnit. Slova jsou slova, ale vzpomínky plnější... Michal bude mít vždy čestné místo v srdci.
Vzpomínám na den před tou smutnou událostí...
Volala mi Jana, že se zastaví na kafe, tak jsme povídaly. Pak volal Mišák, že se také zastaví.
Měl mi přijít ještě kamarád. Tak jsem šla otevřít a co nevidím. Mišák s motorkou, a o x kilo hubenější. koukala jsem jak blázen. Strašně mu to slušelo. Domlouvali jsme se, že mě sveze na motorce, tak jsem si šla pro bundu. Těšila jsem se jak se po dlouhé době projedu. Trvalo to asi 10 minut. Mezitím tam byly dva momenty, kdy jsme to málem nevybrali. Než jsem slezla, tak jsem si v duchu říkala, že už s ním nepojedu. Hazardoval s tím...Nevím, jestli z frajeřiny.
Potom jsem mu vynadala ať takto nejezdí, že je blázen atd... slíbil, že bude opatrný...
Pak jsme šli na zahradu, máme tam takové odpočívadlo, kde je krb atd... Byli jsme tam s Janou, s ním a s kamarádem. Zatopili jsme si a kecali. Pak mi Michal půjčil helmu, bundu, rukavice a tak vznikla fotka. Jelikož jsme se zakecali a dostali hlad, tak vzniknul nápad, že půjdem na véču. Pak na diskotéku, že jsme dlouho nikde nebyli. Tak jsem jim nabídla, že by bylo hloupé jet po flámu domů a že u mě můžou přespat. Tak jsme uklidili motorku na zahradu a přikryli a vyrazlili. Nakonec jedli jen Jana s Mišákem. Jana řídila auto, tak nepila a Miška si dal tuším 2 sklenky bílého, nějaký steak a prosil číšnici, že to chce jen na vodě, že prý drží linii, tak jsme se mu smáli, že je horší než-li ženská
Tak jsme dopapali a jeli do centra na diskotéku. Tam jsme byli asi hodinu. Mišák nám objednal nějaký koktejl, kde byla taková ta koktejlová třešeň. Ta nám s Janou zachutnala, tak se Michal zvednut a šel jich pár vyžebrat od barmanky. Pak jsme to ani nedopili a že pojedem domů. Objednali jsme si odvoz vozů, takže doprava v pohodě. Pak jsme s Janou a Míšou jěště nějakou dobu povídali a smáli se. Ráno jsme se probudili, nechtěli ani posnídat a že musí běžet. Tak Janča odjela felinou a Michal na motorce. Ještě než odjel, tak jsem mu znova říkala, ať jezdí opatrně, že je blázen... Zbytek dne už znáš sám...
Přemýšlela jsem, jestli to třeba nebylo vinou noci. Ale šli jsme spát brzo, vyspalý byl, a v noci jsme skoro vůbec nepili...
Nevím, co napsat dále... vzpomínky zůstanou a Mišák byl fajn člověk, kamarád, co sršel optimismem. Nedá se zapomenout... Přeji z celého srdce hodně síly Tobě i rodině.
